Před třiceti lety se Ukrajina stala nezávislou zemí, zatímco Litva již tehdy směřovala k Evropské unii a NATO. Proč se tyto dvě kdysi spojené země vydaly tak odlišnými cestami? Mnozí si možná myslí, že odpověď je jednoduchá, ale realita je mnohem složitější a plná skrytých geopolitických tahů i vnitřních bojů.
Pokud jste si někdy kladli otázku, proč se osud Ukrajiny po rozpadu Sovětského svazu vyvíjel jinak než u pobaltských států, tento článek vám odhalí klíčové rozdíly. Pochopení historie a rozhodnutí, která byla učiněna v prvních letech nezávislosti, je zásadní pro pochopení současné situace.
Složitá cesta k nezávislosti
Ukrajina získala plnou nezávislost v roce 1991, tedy později než Litva. Na rozdíl od Pobaltí se však připojila k Společenství nezávislých států (SNS) vytvořenému Ruskem.
První dekády samostatnosti
- První prezident Leonid Kravčuk a po něm Leonid Kučma stáli v čele země, která se potýkala s ekonomickou transformací.
- Firmaři a obchodníci z Litvy se o Ukrajinu zajímali jako o významný průmyslový a obchodní trh.
- Zatímco litevští politici sjednotili své úsilí pro vstup do NATO a EU, Ukrajina manévrovala mezi Východem a Západem.
Ukrajina hledala silné investice a záruky z obou stran, což často vedlo k nerozhodnosti. Tento přístup byl v ostrém kontrastu s jasnou strategií Litvy.
Bruselské dilema: Jaderný arzenál a bezpečnostní záruky
Po rozpadu SSSR Ukrajina zdědila třetí největší jaderný arzenál na světě. Klíčové rozhodnutí o tom, zda podepsat Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, bylo předmětem vášnivých diskuzí.
Obchod s bezpečností?
- Ukrajina se nakonec vzdala jaderných zbraní výměnou za bezpečnostní záruky od USA a Ruska a za finanční kompenzace.
- Náklady na demontáž raket byly však odhadovány na 5-8 miliard dolarů, zatímco slíbená částka byla „směšně nízká“.
Bývalý ukrajinský velvyslanec v Litvě Rostyslav Bilodid v roce 1994 vysvětloval, že Ukrajina nemá prostředky na splnění svých závazků. Vzdání se jaderného arzenálu bylo vnímáno jako krok k získání prostředků na přežití.
Ruský vliv a snaha o soužití
Další ústupek Moskvě představoval souhlas s umístěním ruské Černomořské flotily na Krymu. Dohoda o rozdělení strategických sil byla podepsána až v roce 1997, kdy se Rusko zavázalo respektovat ukrajinské hranice.
Agenti a vliv na státní instituce
- Ruská diplomacie často zdůrazňovala „bratrské“ vztahy s Ukrajinou.
- Ukrajinští bezpečnostní důstojníci varovali litevské kolegy před možnými ruskými aktivitami a známou sítí ruských agentů ve státních institucích.
- Rusko se snažilo udržet Ukrajinu ve své sféře vlivu, ne nutně okupací, ale zajištěním její poslušnosti.
V samotné Ukrajině panovaly názory, že se s Ruskem dá soužít, zejména kvůli ekonomickým výhodám. Úroveň pragmatismu a ochoty hledat užitek byla zřejmě vyšší než v Litvě.
Holodomor a pozdní probuzení národního vědomí
Dlouhou dobu bylo téma Holodomoru – uměle vyvolaného hladomoru v letech 1932-1933, který si vyžádal miliony životů – v ukrajinské historické paměti opomíjeno.
Připomínka genocidy
- Tento hladomor, který měl zlomit ukrajinský nacionalismus, je dnes uznáván jako genocida.
- Dlouho nebyl aktivně připomínán a mnoho lidí o něm nevědělo.
Teprve po odmítnutí asociace s EU v roce 2013 a následných protestech a okupaci Krymu v roce 2014 se diskuse o členství v EU a NATO v Ukrajině naplno rozhořely.
Oligarchové, inflace a rozdílné postupy
Kromě geopolitických otřesů se Ukrajina potýkala s typickými problémy postsocialistických zemí: vysokou inflací, chudobou a vzestupem oligarchů, kteří mají vliv dodnes.
Procesy privatizace a kriminalita
- Bohatí průmyslníci a kriminální klan se snažili získat politickou moc.
- Probíhala aktivní privatizace, často spojená s bojem o majetek.
- Konflikty mezi východní a západní částí země ohledně politických postojů k nezávislosti byly zřejmé již při rozpadu Sovětského svazu.
Ukrajina se potýkala s pomalejší privatizací a obtížnějším bojem s kriminalitou než pobaltské státy. Rozdíly byly patrné již při překročení hranic s Běloruskem.
Pohled do budoucnosti
Po mnoha letech politických turbulencí a hledání své identity se Ukrajina dnes brání proti ruské agresi s odhodláním, které mnozí v 90. letech nepředpokládali.
Jak vnímáte tyto historické události a jejich dopad na současnost Ukrajiny?
