Je březen, jaro klepe na dveře a s ním přichází každoroční „zázrak“ pro mnoho Čechů. Sociální sítě se plní radostnými výkřiky: „Hurá, dostal jsem 250 eur zpátky!“ Lidé se cítí jako vítězové loterie a už plánují, co si za tyto peníze koupí – nové boty, večeři v restauraci. Ale probuďte se. Stát vám nedaroval ani euro. Není to prémie ani dárek. Jsou to vaše vlastní, těžce vydělané peníze, které vám stát skrze nadměrné zdanění bez okolků „půjčil“ na celý rok bez úroků a nyní vám je vrací znehodnocené inflací.
Prodej iluze:Jak se z vašich peněz stává státní „prémie“
Představte si Evu, která pracuje jako manažerka se středním platem. Začátkem března se přihlásí do online systému finančního úřadu a vidí zelené číslo: „Doplatek k vrácení: 300 eur“. Eva je šťastná. Myslí si, že stát konečně ocenil pracujícího člověka.
Ale vraťme se.
Odkud se těch 300 eur vzalo?
Vzaly se proto, že český daňový systém a způsob výpočtu nepostihnutelného minima jsou navrženy tak spletitě, že vám účetní každý měsíc strhávali o něco více daní, než bylo v daný moment nutné.
Co to znamená v praxi?
- Eva každý měsíc dostávala zhruba o 25 eur méně na ruku.
- Místo abyste tyto peníze použila na kvalitnější jídlo, investice nebo vklad s úroky, v podstatě jste je bez své vůle půjčila státu.
- Stát tyto peníze po celý rok využíval, doplňoval rozpočtové díry, platil platy byrokratům a na jaře vám je vrátil bez jediného „děkuji“ a bez jakéhokoli úroku.
Pokud byste šli do banky a požádali o bezúročnou roční půjčku, vysmáli by se vám. Ale stát si od vás takovou půjčku bere každý rok a vy se ještě radujete.
Teror červených čísel: Když se střední třída stává „zločincem“
Ne všichni se ale radují. Na druhé straně barikády jsou tisíce lidí, kteří v březnu v systému finančního úřadu vidí červené číslo. „Částka k doplatku: 450 Eur“.
Co se stalo? Má tento člověk ukryté miliony v offshoru? Ne.
- Možná byl nemocný a dostal nemocenskou, přičemž mu státní systém chybně aplikoval příliš vysoké nepostihnutelné minimum.
- Možná dostal loni vánoční prémii v zaměstnání, která zkreslila celkové roční příjmy.
- Možná se pokusil přežít a prodal staré auto nebo si přivydělal na dohodu.
Stát si s těmito lidmi nebere servítky. Mají přísný termín do začátku května na zaplacení této částky. Pokud nemáte odloženou půlku tisícovky na „horší časy“ – je to váš problém. Začnou se počítat úroky z prodlení, upomínky, a nakonec i exekuce (automatické stržení peněz z vašeho bankovního účtu).
Stát své chyby nebo složitost systému přeměňuje na vaši neodkladnou dluh.
Dvojí metr: Vy se třesete o 50 eur, korporace optimalizují miliony
Tento březnový rituál nejlépe odhaluje dvourychlostní Česko. Zatímco běžný občan se v potu tváře snaží proklikat tlačítky daňové deklarace a bojí se udělat chybu a zůstat dlužen 50 eur, právníci a daňoví poradci velkých firem provádějí zcela jiné rituály.
Korporace generující milionové zisky využívají legální schémata „optimalizace“: investiční pobídky, přenos daňových ztrát, převádění zisků přes poplatky za duševní vlastnictví do jiných jurisdikcí.
Jejich skutečná sazba daně z příjmu často nedosahuje ani poloviny toho, co procentuálně ze svého skromného příjmu platí obyčejný zaměstnanec.
Systém je nastaven tak, aby dusil ty nejmenší. Algoritmy finančního úřadu vás automaticky chytí za nesrovnalost ve výši 10 eur, ale jsou zcela bezmocné proti účetní magii mezinárodních korporací.
Čas na změnu myšlení
Přestaňte proces daňového přiznání vnímat jako státní svátek rozdávání dárků. Zelené číslo na obrazovce je důkazem, že systém funguje neefektivně a po celý rok vám „kradl“ kupní sílu.
Místo čekání na „březnový zázrak“ by každý pracující člověk měl požadovat naprostou daňovou přehlednost a systém, kde se daně strhávají přesně na cent přesně v daném měsíci, a kontrolu nad penězi ponechat tam, kde má být – ve vaší kapse.
