„Co to děláš?!“ zeptala se sousedka Danuta, když stála u plotu a dívala se na mě, jako bych dělal něco strašného. V ruce jsem držel hrst právě vytrhaných bylin – masitých, s malými listy. Byl to pohled, který se v mé zahradě opakoval do omrzení.
„Pleju,“ odpověděl jsem. „Tohle ‚plevele‘ mi naprosto ovládlo celou záhon.“ Danuta zavrtěla hlavou: „To není plevel. To je portulaka. A právě jsi vyhodil víc omega-3, než má losos.“
Chvíli jsem si myslel, že si ze mě dělá legraci. Ale nebyla to legrace.
Rostlina, kterou každý ničí, ale nikdo nezná
Portulaka – ta šťavnatá bylinka s tlustými, masitými listy, která si proráží cestu prakticky všude. V záhonu, mezi dlažebními kameny, u plotu. Většina lidí ji bez rozmýšlení vytrhne a hodí na kompost.
„Moje máma to jedla celý život,“ vyprávěla Danuta. „Říkala, že je to ta nejzdravější věc, která roste zadarmo.“
Ukazuje se, že měla pravdu. Portulaka je nabitá vitamínem A, železem a vápníkem. Ale co je nejdůležitější – obsahuje mastné kyseliny omega-3, které běžně získáváme jen z ryb.
„Lidé kupují doplňky za desítky euro,“ poznamenala sousedka. „A tady to roste pod nohama a nikdo to nechce.“
Proč je tak prospěšná
Začal jsem pátrat po informacích. Danuta nelhala – studie ukazují, že portulaka podporuje srdce a cévy, posiluje imunitní systém.
„Naši předci to věděli bez jakýchkoli studií,“ usmála se. „Moje babička říkala: ‚Pokud to roste samo a nikdo to nejí – znamená to, že je to velmi zdravé.’”
Omega-3 mastné kyseliny snižují záněty v těle. Vitamín A posiluje zrak a pokožku. Železo a vápník jsou důležité pro kosti a krev.
„A ještě jedna věc,“ dodala Danuta. „Obsahuje antioxidanty. Chrání buňky před stárnutím.“
Jak ji jíst
Zeptal jsem se, co s ní dál. Danuta se zasmála: „Cokoli, co děláš s običejným salátem.“
Nejjednodušší způsob je jíst ji syrovou v salátech. Chuť je jemná, s lehkou citronovou kyselostí a listy příjemně křupou.
- Můžete ji přidat do jogurtů, do závinů, na chleby.
- Já ji vařím do polévek – jako špenát.
- Čerstvá šťáva je také skvělá – smíchejte ji s jablkem nebo mrkví a získáte vitamínovou bombu.
„Jen ji nemyjte příliš a nevařte dlouho,“ varovala Danuta. „Pak se ztrácí cenné látky.“
Jak si ji vypěstovat, když už ji nemáte
Po tomhle rozhovoru jsem s pletím portulaky přestal. Ale další rok jich bylo méně – v předchozích sezónách jsem jich prostě vytrhal příliš mnoho.
„Neboj se,“ uklidňovala mě Danuta. „Vrátí se. Nebo si ji můžeš zasít – semínka jsou levná a roste bez jakékoli péče.“
Portulaka miluje slunce a špatnou půdu. Není potřeba hnojit, není potřeba často zalévat – je to sukulent, který si ukládá vodu v listech.
„Siju ji každé dva týdny,“ sdílela sousedka. „Pak mám čerstvou celou léto.“
Teď má portulaka v mé zahradě své místo – ne mezi plevelem, ale mezi zeleninou. Pokaždé, když ji přidávám do salátu, vzpomenu si, kolik let jsem ji bezmyšlenkovitě vytrhával a vyhazoval.
Někdy to nejcennější roste přímo pod nohama – stačí vám jen člověk, který vám řekne: „Počkej, děláš chybu.“
